Někteří mediátoři si nejsou jistí, kde leží hranice jejich role. Ze strachu, aby nenarušili osobní prostor klienta, zůstávají raději u povrchního rozboru situace. Přitom právě okamžik, kdy se mediátor rozhodne, zda se pustí do hlubšího zkoumání, bývá zásadní pro další průběh a úspěch mediace.
Začínající mediátoři mohou mít v této souvislosti potíže
„Když pokládám hlubší otázky, připadám si jako detektiv,“ přiznávají často začínající mediátoři. Tento pocit odhaluje vnitřní rozpor – na jedné straně chápou důležitost správně zvolených otázek, na druhé straně je svazuje obava, aby nenarušili soukromí účastníků.
Hranici mezi citlivým dotazováním a přílišným zasahováním přitom často neurčuje klient, ale spíše vlastní nejistoty a domněnky daného mediátora.
TIP: Absolvujte kurz mediace a naučte se prakticky vést jednotlivá mediační jednání.
Mediátor se musí umět správně ptát
Je důležité rozlišovat mezi výslechem a skutečným projevem zájmu. Zkuste se zamyslet nad tím, jak se tyto dva přístupy liší:
Uzavřené otázky jsou otázky, na které lze odpovědět ANO nebo NE. Například:
- „Setkal jste se s kolegy ohledně problému?“
- „Bylo to pro vás náročné?“
Takové otázky sice přinášejí jasné informace, ale nedávají účastníkovi prostor se víc vyjádřit.
Naopak otevřené otázky vedou k hlubšímu sdílení. Například:
- „Jak jste vnímal setkání s kolegy?“
- „Co pro vás bylo na té situaci nejtěžší?“
V mediaci může mít smysl i ticho
Spousta mediátorů má během mediace strach ze vzniklého ticha, a proto se jej snaží zaplnit. Ve skutečnosti ale ticho během mediace může mít obrovskou sílu. Mnohdy se jedná o ten nejcennější dar, který může mediátor svému klientovi dát. Ten má tak prostor se nad celou situací v klidu zamyslet, zpracovat emoce a provést rekapitulaci.
Více informací ze světa mediace najdete na www.institutpromediaci.cz.
