Týden v NHL: víkend ve znamení All-Star Game 2016.


Už 61. ročník All-Star Game (od roku 1947) proběhl o víkendu v Nashvillu, který se skládal ze sobotního klání v dovednostních soutěžích (od roku 1990) a premiérového nedělního utkání hvězd čtyř divizních týmů podle nového formátu inspirovaného prodloužením regulérních zápasů základní části.

Dovednostní soutěže ovládli hráči Východní konference. Ještě po pěti odehraných soutěžích byl průběžný stav pro Západ relativně příznivý (8:12), ale samostatné nájezdy (17:4) rozhodly o drtivém vítězství Východu 29:12. V první soutěži o nejrychlejšího bruslaře exceloval mladíček Dylan Larkin z Detroitu, který časem 12,894 vteřin za jedno celé kolo pokořil rekord Mikea Gartnera (13,386). V soutěži o nejzábavnější provedení úniku vyhrál v hlasování diváků P. K. Subban z Montrealu za imitaci Jaromíra Jágra s využitím paruky a jeho dresu. Ve střelecké přesnosti byl zase bezkonkurenční John Tavares z newyorských Islanders, který sestřelil čtyři terče z pěti pokusů, navíc v nejlepším čase 12,294 vteřiny. Obě štafety týmů měli sice časově vyrovnanější hráči Východu, ale nejrychlejší čas zaznamenala druhá sestava Západu. Druhou disciplínu, kterou ovládla Západní konference, byla soutěž o nejtvrdší střelu. Vzhledem k absenci bostonského Zdena Cháry (držitel rekordu) byl za největšího favorita považován Shea Weber z domácího Nashvillu. Obránce Predators roli potvrdil a výsledkem 174 km/h (108,1 mph) vyhrál o téměř sedm km/h před druhým Stevenem Stamkosem z Tampy Bay. V nájezdech dominovali brankáři Východu, Braden Holtby z Washingtonu inkasoval jen jednou, floridský Roberto Luongo zůstal dokonce nepřekonán.

Utkání hvězd se skládalo ze tří zápasů, každý duel se hrál na dva desetiminutové poločasy, aby se mohli brankáři týmů prostřídat. V pomyslném semifinále na sebe narazily divizní týmy ze stejné konference a do finále postoupili vítězové. Jelikož dovednostní soutěže vyhrála Východní konference, kapitánové východních divizí Jágr s Tavaresem měli možnost výběru, zda chtějí semifinále začínat či končit. Rozhodli se pro první variantu, a tak první nedělní souboj obstarali hráči Metropolitní a Atlantické divize. Úvodní duel jako kdyby byl provázán taktikou a hráči působili na diváka dojmem, že chtějí hrát hlavně na jistotu a neudělat moc chyb. Hokejisté Atlantické divize v zápase neustále dotahovali jednogólové náskoky soupeře. Jaromír Jágr se na konci první půle postaral o srovnání na 2:2, když si v brejku po naznačení střely vychutnal Holtbyho kličkou do forhendu, a stal se tak nejstarším hráčem v historii NHL, který skóroval v Utkání hvězd. V druhé půli šli do vedení ještě jednou spoluhráči Johna Tavarese, ale obránci Aaron Ekblad a P. K. Subban dovršili obrat. V závěru se trenér Barry Trotz rozhodl pro hru bez brankáře a powerplay čtyři na tři, ale Ben Bishop už vítězství Atlantické divize uhájil.

Atlantická divize – Metropolitní divize 4:3

Ve druhém semifinále plném samostatných úniků se představili zástupci Centrální a Pacifické divize, kteří nabídli divákům už mnohem zábavnější podívanou. Hlavním faktorem mohli být samotní diváci, kteří hlasitě podporovali Centrální divizi, a z výborné atmosféry těžila obě mužstva. Publikum fandilo zejména domácím hráčům Nashvillu a právě ti byli nejvíce vidět. V útočném snažení se činil zejména James Neal, který stihl v první půli dvakrát skórovat. První část zápasu byla okořeněna o dva nevídané momenty. O ten úvodní se postaral nashvillský brankář Pekka Rinne, jenž byl vyloučen za hru s pukem v nepovoleném území v rohu kluziště. Následnou přesilovku využil Joe Pavelski ze San Jose. Druhý okamžik nabídla delší sekvence hry na obou stranách. Nejprve si kapitán Pacifické divize John Scott (reprezentující Arizonu) počíhal na chicagského Patricka Kanea a nevídaně mu uštědřil menší hit, po kterém ale šikovný útočník nižšího vzrůstu neudržel rovnováhu, a po nečekané srážce spadl na led za ovací publika. Hra ale plynula dál a zanedlouho se sám Kane ocitl v šanci a uzavřel skóre prvního poločasu na 3:3. Ihned po gólu se střelec vydal za Scottem a pro pobavení obecenstva sundali oba rukavice, přičemž naznačili kamarádský pěstní souboj. Ostatně Scott byl v zápase hodně vidět, ve druhé půli přidal svou druhou branku v utkání a doplnil další dvougólové střelce duelu a spoluhráče Daniela Sedina (Vancouver) a Taylora Halla (Edmonton). Mezi skórující se zapsal i poslední zástupce Predators Roman Josi, který ale jen mírnil konečnou porážku Centrální divize.

Centrální divize – Pacifická divize 6:9

Finále o prémii milion dolarů tedy svedlo dohromady hráče Atlantické a Pacifické divize. Zřejmě i kvůli zajímavé odměně pro vítěze byl duel nejtaktičtější ze všech a na gól se čekalo až do 14. minuty, přesto nebyla nouze o zajímavé momenty. Do té doby excelovali všichni brankáři. V první půli se o nejhezčí zákrok přetahovali Luongo s Jonathanem Quickem z Los Angeles. Prvně jmenovaný vytáhl téměř jasnou branku ramenem v pádu hned po minutě hry, na druhé straně se Quick předvedl reflexivním máchnutím lapačkou po padajícím puku pod horní tyčku. Luongo pak na konci první části zasáhl akrobaticky bez hokejky a vyrážečkou zabránil puku v cestě do sítě podobně jako to dělával Dominik Hašek. Quick pak vychytal Jágra levým betonem při jeho klasickém průniku z pravého křídla do středu hřiště. Na tyto brankáře navázali v druhé půli John Gibson (Anaheim) jako zástupce Západu a Ben Bishop (Tampa Bay) v brance Východu. Šest minut před koncem ale Bishopa prostřelil na vyrážečku Corey Perry. Útočník Anaheimu vsítil také druhý gól, ale ten nebyl pro postavení jeho spoluhráče v brankovišti uznán poté, co si kouč Gerard Gallant vyžádal přezkum na videu. Největší šanci na vyrovnání promarnil Dylan Larkin, který po blafáku trefil z bekhendu pouze boční síť. Závěrečná powerplay Atlantické divize branku nepřinesla a to ani po ráně Stevena Stamkose z levého křídla. Nejužitečnějším hráčem večera byl vyhlášen John Scott, jenž si náramně užíval popularitu, které se mu v dosavadní kariéře nedostávalo.

Pacifická divize – Atlantická divize 1:0

Jaromír Jágr (narozen 15. února 1972) se zúčastnil tradičního hvězdného víkendu poprvé od roku 2004 ve věku téměř 44 let jako třetí nejstarší hráč v historii (po Gordiem Howeovi – 51 let, 10 měsíců, 5 dní – 1980 a Dougovi Harveym – 44 let, 1 měsíc, 2 dny – 1969) a zároveň měl čest zahrát si s nejlepšími hráči NHL už podesáté. Do sestavy byl vybrán dokonce potřinácté (v letech 1994, 1997 a 2001 nenastoupil z důvodu zranění) a díky tomu se zařadil mezi takové legendy jako jsou Scott Stevens, Alex Delvecchio, Glenn Hall a Al MacInnis. Víckrát byla zvolena jen šestice hráčů: Mark Messier, Paul Coffey a Frank Mahovlich (15x), Wayne Gretzky (18x), Ray Bourque (19x) a nedostižný Gordie „Mr. Hockey“ Howe (23x). Jágr vyprodukoval v deseti zápasech All-Star Game 13 bodů (5+8).



Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *