Deník dobrovolníka na MS v hokeji 2015 (1.část)

Den první

Je to tu, Mistrovství světa v Praze a Ostravě konečně začíná! Sraz máme už ve 13:00. Celkem je nás „dobrovolníků“ přes 400, denně se jich v aréně pohybuje okolo 150. Proč ty úvozovky? Nás cca 50 lidí z Palestry, co to děláme zadarmo se za dobrovolníky moc brát nedá, ale je to Mistrovství, tak budiž. Začínáme akreditací a výdejem oblečení. Všechno jde překvapivě hladce a po ani ne 15 minutách už sedím nastrojený do slušivě žluté s visačkou na krku a poslouchám pokyny našeho admirála s kšiltovkou – P. Soukupa. Nutno říct, že zabezpečení vchodu pro dobrovolníky není nikterak svědomité, jak jinak si vysvětlit, že jsem v klidu prošel až do šatny uprostřed O2 arény s nenačatou flaškou rumu, který se nedopil na oslavě den předem. Zhruba hodinu a půl před prvním zápasem nám to tedy opravdu začíná, službu máme před vchody do arény, kde působíme jako komunikační panel pro všechny zmatené fanoušky. Všude vládne naprostý chaos a anarchie, pokyny se mění každou chvíli a rozzuření fandové na nás hulákají mávaje lístky za několik tisíc v ruce. „Debile“ mi řekli 5x, „Asshole“ asi 2x a dobrý pocit jsem neměl ani z artikulace lotyšů, ať už mluvili jakýmkoli jazykem. Asi tak ¼ lidí se na zápas dostala až v průběhu první třetiny, ale tak co…

Před druhým zápasem stojím u skyboxů a je to opravdu jiné kafe. Očividně platí, že lidé v obleku se neodváží na veřejnosti tolik nadávat, i když zase jsou všichni zahledění do svých tabletů a smartphonů, takže si to od nich možná slízneme na Twitteru. Vpuštění lidu do arény probíhá mnohem víc v klidu, než před prvním mačem a je vidět, že se lidé učí chybami. 99% návštěvníků s platným lístkem je na stadionu již na zahajovací ceremoniál a moje práce víceméně končí. Konečně je to tady, jdeme na Švédy! S kamarády stewardy stojíme na hlavní a na to, že je to zadarmo, vidíme překvapivě dobře. První dvě třetiny a i začátek třetí hrajeme naivně a hloupě v obraně, švédové si nás vychutnávají jako dezert po obědě a kdyby nebylo Jardy, tečeme už o 3. Neuvěřitelný závěr a dokonaný obrat za necelých deset minut naprosto šokuje celou O2 arénu a strhává k euforii naprosto všechny. Třetí třetinu už sedím na schodech a při gólu Zaťoviče mě někdo polévá pivem, za ten zážitek to ale stojí. Konečná remíza po základní hrací době a prohra na nájezdy je po celkovém průběhu utkání nakonec zasloužená a lidé se s úsměvem na rtech pomalu klidí z arény. Strasti z první části dne jsou zažehnány a jediné, co mi kazí zážitek je ta zvláštní čína, co jsme měli k obědu, člověk by čekal nějaké vepřo-knedlo, když hrajou naši.

Den druhý


 Fuj, proč jsem to včera jenom žral ?! Celou noc i ráno mi je divně od žaludku. V 9 mi volá Patrik, jestli mám taky střevní potíže, prokletá čína! Naštěstí se mi střeva po asi čtvrté návštěvě Johnny servisu vyčistila a mohl jsem se plně zapojit do víru Mistrovství. Dnes se znovu pohybuju před stadionem, tentokrát s Honzou a Sláďou zajišťujeme VIP a máme málo práce.
Většinu času trávíme ve skvělé fanzóně, kde pořizujeme selfíčka s hosteskami a hrajeme různé hry o ceny, popřípadě kecáme s dalšími spoludobrovolníky a brigádníky. Součástí Fanzóny je i obrovské plátno, vysílající paralelní zápasy z Ostravy, takže si jako poctivý sázkař můžu živě kontrolovat tikety. Zatím jsem v plusu, takže dobrý. Všechno probíhá v klidu a dokonce jsem se i trochu opálil. Po dokonání všech povinností se vracím do arény akorát včas na večerní zápas s Lotyšskem, kontroluju čas na kostce, za 5 minut začínáme, stihnu ještě pivo? Otázka je zodpovězena záhy slečnami, roznášející zlatavý mok přímo do hlediště, dnešek už nemůže být lepší. Výhra 4:2, po nepřesvědčivém výkonu sice nerozproudí fanoušky tak jako včerejší famózní koncovka, přesto jsou všichni spokojení a dnešek nemohu hodnotit na méně než 100%. Jenom škoda, že nemám číslo na tu kočku z Isostar stánku, za něj bych dal víc, než za podpis od Pavelce.

Den třetí

Patrik mě přemluvil, že dneska budeme celý den vevnitř. Po včerejšku se mi upřímně moc nechtělo, ale zkusit se má všechno. Což o to, zápasy (ač to nebyly žádné šlágry) jsem viděl vesměs všechny a například výprask Němců od Kanady 10:0, po kterém všichni fanoušci stejně rozjeli mexickou vlnu a fandili o sto šest byl vynikající, ale stejně mě to celodenní stání v přeplněné aréně tolik nebavilo. Angličtinu jsem omezil na slovíčka typu „Ticket“, „South“, „North“ a obligátní „If you need drugs – you have to ask someone else.“ Celkový dojem z neděle byl tak 50/50. Každopádně teď hokej nechci aslespoň 24 hodin vidět ani z dálky, Mistrovství je sice super, ale čeho je moc toho je příliš. Za poslední dny jsem tady sice poznal řadu skvělých lidí, pořídil si skvělé suvenýry a hlavně… viděl jsem zápasy, za které lidi neváhali zaplatit tisícovky korun! Na druhou stranu, občas plním roli cedule a to dokonce tak, že by jí cedule možná zvládnula lépe. Naštěstí nás nesvazuje moc pravidel (jako například brigádníky ze sucerity, kteří se za 7 pětek na hodinu nemůžou hnout z jednoho místa po 12 hodin) a tak se podíváme i na místa, kam by se normální smrtelník asi nedostal. No nic, jdu si lehnout, ty tři po sobě jdoucí dvanáctihodinovky mě slušně odrovnali. Zítra se na tu Kanadu podívám v klídku v televizi, tak snad jim dáme co proto!

DRUHÝ DÍL ZDE


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup